VÍKEND V BORDEAUX, FRANCIE
Tenhle víkend byl docela rychlovka. V pátek po práci, kterou jsme tak nějak ukončili dřív, nebo spíš jen já, Matěj, kvůli návštěvě doktora, nešel vůbec, jsme upalovali na letiště, abychom stihli odlet ve dvě odpoledne. Trošku se nám to zkomplikovalo právě tím doktorem. Diagnóza? Zlomený zápěstní kůstky. Ruka v sádře. Paráda. Na letiště jsme to stihli taktak… Ta sádra zdržela ale celý letadlo, dokonce i sám kapitán se na ní přišel podívat. Musel rozhodnout jestli nás vezmou nebo ne. Nakonec Matěj podepsal papír, že letí na vlastní riziko a byli jsme vpuštěni na palubu. Ruka naštěstí během letu neodpadla a v 16:30 jsme přistáli v Bordeaux. V pět hodin jsme si to už ujížděli vypůjčeným autem směrem k našemu úbytku do oblasti Mérignac. (Hôtel L’étoile bleue). No nebylo to nijak daleko, asi 5km 😀
Ubytovali jsme se, dali jsme si kafíčko a jeli jsme nakoupit nějaké zásoby na vikend. Něco na snídani, na sváču a tak… Cestou zpět jsme se zastavili na večeři abychom si dali něco echt francouzského. A hlavně jsme se těšili na nějaké to “bordó” 😀🍷.
Je sobota a u snídaně děláme plán na víkend.
Tím, že odlétáme až v pondělí ráno, máme celé dva dny. Sobotu tedy věnujeme samotnému Bordeaux a v neděli vyrazíme na venkov. 😊.
Bordeaux , je nejen symbolem vinařského průmyslu, ale především také město zapsané na seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO.
Tak vzhůru do ruchu velkoměsta. Jako první La Cité du Vin, muzeum vína.
Tento architektonický skvost (trochu to připomíná návrhy Kaplického) na břehu řeky Garonny je vidět opravdu zdaleka a člověk ho musí obdivovat už zvenku. Celá tahle stavba s fasádou ze skleněných desek by měla připomínat sukovitý keř vinné révy, a sklo zase představuje blízkou řeku Garonnu. Jinde se zase píše, že má připomínat vír vína ve sklenici. To jsme v tom teda neviděli, nám to spíš připadalo, teda pokud se máme držet vinařského tématu, jako nějaká divně tvarovaná karafa na víno. Alespoň teda z pohledu, který se nám naskytl když jsme přijížděli. Když už pak stojíte u muzea a vzhlížíte vzhůru, můžete obdivovat jen tu mohutnost stavby tyčící se nad vámi. Má deset pater a otevřené bylo teprve v červnu roku 2016. My jsme ho ani celé neprošli. Do vyšších pater se totiž platí nemale vstupné (20EUR). Chtěli jsme absolvovat nějaký workshop, ale bohužel neměli místo a vracet se nám sem další den nechtělo. Muzeum vlastní řádnou sbírku vín. V tamním baru je prý 14 tisíc lahví, jde o 800 druhů vín z více než sedmdesáti zemí světa. Jsou tam i vína ze zemí, kde byste si nikdy nemysleli, že víno vůbec můžou pěstovat. Třeba syrský syrah, etiopské chardonnay, nebo vína z Peru, Namibie, Bali, nebo Tahiti. Dlouho jsme hledali zastoupení našich zemí a nakonec i našli. Byla jsem docela zklamaná. Jen jedno moravské víno, Ryzlink rýnský z vinařství Sonberk. A, Polsko, kde se víno skoro nepěstuje, měli vína dvě.
Jdem se ještě mrknout do restaurace, začíná se totiž žaludek hlásit o svoje, ale protáčíme očima nad cenami byť jen sandwichů. Na odchodu se ještě zastavujeme v obchodě se suvenýry, tady bychom koupili vše, ale zase ty ceny. Fotíme aspoň pár nápadů co bychom mohli využít. Jsou už tři hodiny, hezky to utíká. A to jsme v tom muzeu prošli úplné minimum. Tak pádíme do centra.
První zastávkou je Monument aux Girondins na náměstí Place des Quinconces. Na tomto 12-ti hektarovém náměstí, která je jedním z největších v Evropě, se po celý rok koná řada veletrhů, cirkusů, sportovních i uměleckých akcí. Je to jedno z nejvíce fotografovaných míst ve městě. Tenhle památník byl postaven na památku popravených zástupců Girondistů. Girondisté byli liberální skupinou, která vznikla za Velké francouzské revoluce. Stavěli ho v letech 1894-1902 a současně tenkrát probíhal projekt, kde na tomto náměstí měla být postavena i monumentální kašna, kterou si objednal Bartholdi. Z důvodu nedostatku peněz se město Bordeaux rozhodlo seskupit oba projekty a vznikla tak pomníková kašna. A je opravdu krásná. Samotný pomník je vysoký 54m a na vrcholu je socha svobody, která zpřetrhává řetězy útlaku. Sloup je orámován dvěma kašnami, a každá je zdobená skupinkou bronzových koní. V kašně pak jsou další skupinky soch a každá z nich symbolizuje něco jiného. Například tři ženské postavy symbolizují město Bordeaux, a řeky Garonne a Dordogne, tři děti, na každé straně, zase připomínají základní zákony, jako, povinná školní docházka nebo vojenská služba. Nebo čtyřspřeží koní, plazů a ryb, kteří prý hází lži, zlozvyk a nevědomost do propasti. A řada dalších soch, které mají svůj význam. Je to docela komplikovaný památník. Každopádně stojí za to ho vidět.
Přesouváme se dál, a není to ani nijak daleko. Grand Théâtre de Bordeaux.
Grand Théâtre byl koncipován jako chrám umění a světla a otevřen byl v roce 1780. Celé průčelí zdobí dvanáct sloupů, nesoucí balkón, na kterém stojí dvanáct soch, které symbolizují devět múz a tři bohyně. Před operou stojí i její malá replika z bronzu.
Pokračujeme dál ke Cathédrale Saint-André de Bordeaux, nyní sloužící jako sídlo arcibiskupství Bordeaux. Je to gotická stavba z 11. století.
Porte Cailhau
Začíná se stmívat tak se pomalu přesouváme na nábřeží. Procházíme kolem Porte Cailhau, což je nádherná památka z roku 1494 a má připomínat vítězství krále Karla VIII. u Formovo di Taro v Itálii.
Parliament Square
Pokračujeme kolem basiliky Église Saint-Pierre, dál na náměstí Parliament Square zdobené kašnou a obklopené budovami, které jsou postavené ve stylu Ludvíka XIV., ale nenechte se mýlit názvem, parlament tu nikdy nesídlil. Jsou to budovy, které si nechali postavit poslanci parlamentu, proto ten název.
Pokračujeme na Place de la Bourse, je to hodně navštěvované náměstí, vybudované v 18.století. Náměstí je krásné, ale víc nás zajímalo Miroir d’eau. Je to jedinečný bazén, po kterém mohou lidé skutečně chodit. Byl postaven v roce 2006, a je vlastně tvořen ze žulových desek, které jsou pokryty dvěma centimetry vody, což vytváří jakési obří vodní zrcadlo. V letních měsících se povrch vody každých 15 minut proměnuje v mlhu, díky mechanismu ukrytým pod deskami. A touhle koupačkou končíme prohlídku Bordeaux.
Cestou zpět se zastavujeme akorát v restauraci (restaurant Flunch-rodinná restaurace “Sněz co můžeš..”) a pak hurá hotelu. Zítra je další náročný den….
Neděle
Je nedělní ráno a po včerejším zamračeném dni, je konečně slunce. Dáváme si snídani a plánujeme den. Jsme v oblasti “bordó” takže nemůže chybět návštěva vinařství. Pomáhají nám letáčky co hotel nabízí. Líbí se nám Château Pape Clément. Po krátkém telefonátu zjišťujeme, že mají pro veřejnost otevřeno, tak tam jedem. Máme to tam asi 10 minut autem. Je v oblasti Pessac, který je součástí jihovýchodní části Bordeaux.
Château Pape Clément
Je to vinařství s dlouholetou historií. První sklizeň hroznů byla provedena v roce 1252. To znamená, že již více než 750 let vyrábí Château Pape Clément vína na stejném terroiru. Koupil ho tenkrát bratr arcibiskupa Bordeaux, Gaillard de Goth. Když se stal v roce 1305 papežem, velmi pomohl ve vývoji kultury révy, zejména v údolí Rhôny a v okolí Avignonu. Je to částečně i díky němu, že určitá vína třeba z Châteauneuf-du-Pape i dalších oblastí byla schopná do značné míry konkurovat nejlepším vínům z Bordeaux. Současný zámek byl postaven Jeanem-Baptistem Clercem až v roce 1864 v novogotickém slohu. Pod jeho vedením se Château Pape Clément stal brzy jedním z nejznámějších vín Gironde. Bohužel v roce 1937 krupobití zničilo téměř všechny vinice. V roce 1939 jej koupil Paul Montagne, který je obnovil. Vyvrcholením jeho úsilí a hlavně kvality vína bylo vytvoření klasifikace Graves Grands Crus Classés v roce 1959. Další významným datem je rok 1985. Tehdy další majitel, Bernard Magrez, vášnivý podnikatel s víny, vzal otěže Château do svých rukou a dodal této grand cru classé mezinárodní auru. A konečně rok 2009. Toho roku Bernard Magrez usiluje o to, aby se výjimečný terroir Château Pape Clément stal pověstným ve světě vín. A v tomto roce byly jeho snahy odměněny a ve světovém hodnocení získal příčku 100 pro Château Pape Clément blanc a pak stejnou známku pro Château Pape Clément rouge následující rok. Nyní je Bernard Magres majitelem tří dalších Grands Crus Classés v Bordeaux, La Tour Carnet (Haut Médoc), Château Fombrauge (Saint-Emilion) a Clos Haut Peyraguey (Sauternes).
Tady v Château Pape Clément je možnost absolvovat několik okruhů prohlídek, které trvají cca 2 hodiny, kromě tedy okruhu, kde máte možnost vidět i ostatní tři vinařství. Cenově je to od 20 do 99EUR. V zámku je i prodejna vín a možnost samotné degustace, tu jsme využili i my. Prohlédli jsme si ještě přilehlou zahradu, nakoukli do vinice u zámku a už jsme museli zase pádit dál. Měli jsme toho ještě hodně a tady jsme se zdrželi víc než jsme chtěli.
Máme před sebou asi hodinku cesty. Cílem je Dune du Pilat. Je to nejvyšší písečná duna v Evropě, má více než 100 metrů, široká 500 metrů a podél pobřeží se táhne zhruba 2,7 kilometrů. Traduje se o ní legenda, že vznikla v důsledku vykácení borového lesa, které nařídil Napoleon, aby tudy prošla kolona slonů. Jedná se o dunu „živou“, putující. Píšou, že se přesouvá postupně směrem k východu rychlostí zhruba pět metrů za rok. Zasypává i přilehlý borovicový les, který je součástí Landes. A to je další zdejší přírodní unikát – největší borový les v Evropě. Začali jej vysazovat místní obyvatelé v 19. století, aby zabránili šíření písečného masivu k jejich obydlím. Výzkum mimo jiné odhalil zajímavá fakta o původu této Akvitánské Sahary. Podle nich tady začal písek nad krajinou „vítězit“ už v době 3500 let před Kristem. Pro místní je strašákem, ale pro turisty oblíbenou atrakcí. Láká i sportovce, kteří sem jezdí za paraglidingem nebo lyžováním v písku.
Na její vrchol se dá vyjít po schodech. Samozřejmě můžete se tam vyškrábat odkudkoli i po strmém a nezpevněném svahu, ale počítejte s tím, že ten písek budete mít všude, nejen v botách. My šli po schodech, stejně pak až ke hraně duny musíte jít pískem. Je to docela namáhavé, tím jak je písek měkký. Na hraně duny je písek zpevněný větrem, tam se jde už líp. A je to fakt nádhera. Jako první do vás uhodí silný vítr. Vůbec se nedivíme, že je tu paragliding tak oblíbený. Pár jich tu i bylo. Všude kolem je písek, je to fakt síla. Nejde si ani představit, kolik písku máme pod sebou. A i když tu informaci si pak přečteme, tak číslo 60 milionů m³ si stejně nejde představit. Stojíme na vrcholu duny a na jedné straně vidíme tmavě zelený les, který ani není vidět kde končí a na straně druhé je Atlantský oceán, nebo spíš Biskajský záliv.
Začíná pršet, a tak jak silný a rychlý je ten vítr tady, tak rychle déšť přišel. Sotva jsme stačili doběhnout do lesíka. Trochu nás před deštěm skryl. Ale jak rychle přišel, tak i odešel. Udělali jsme si několik “selfíček” s místními borci na padáku a pomalu se vraceli. Ten písek nám dal fakt zabrat. Poznali jsme to hned druhý den. Hezky nás bolela lýtka 😀
Cestou zpět do Bordeaux se ještě na skok zastavujeme v přímořském městečku Arcachon. Je pověstné nejen dunou, ale i svým zálivem a především chovem ústřic. Nedaleko břehu se nachází písečné náplavy, které zmírňují mohutné přívalové vlny Atlantického oceánu. Jdeme až na konec mola, ale tak nepříjemně tam fouká a je dost zima, že se vracíme do hotelu. Cestou ještě míjíme nádherný kolotoč a pak už hurá domů. Vždyť dnes máme oslavu. Slavíme narozky. 🎈🍷🍷🍷💖
Je pondělí, 5hod ráno, máme sbaleno. Dnes se vracíme, v 7:30hod je odlet. V 10hod jsme v Praze. Dnes ještě stihnem i pracovat.
