JAMAJKA
Byl leden, a v Čechách zavládla zima a děsné počasí. Rozhodli jsme se dát na chvíli přednost vyhřátým plážím, před sněhem a vyrazit za sluníčkem, teplem, a exotikou.
Víte co je to za ostrov v karibiku, jehož světová proslulost je mnohonásobně větší, než jeho samotné rozměry??? Kde rum a reggae jsou dvě věci, které k němu neodmyslitelně patří???
Přece JAMAJKA.
Jamajka je jeden z mála karibských ostrovů, kam jsme chtěli vyrazit a jeden z mých nesplněných snů. A jak se říká…
‘Sny se mají plnit nejen o vánocích…’
Trochu jsme se oklepali z vánočních a silvestrovských oslav, nebo spíš jsme oklepali písek z batohů z vánočního výletu do Izraele a koncem ledna jsme vyrazili na Jamajku.
Jamajka je třetím největším ostrovem ve Velkých Antilách v Karibském moři. Nachází se přibližně 145 km jižně od Kuby a 200 km od Dominikánské republiky. Byla objevena roku 1494 Kryštofem Kolumbem…….
Tak tyhle informace snadno najdete třeba na wikipedii, ale co třeba informace, že ačkoliv je Jamajka producentem jedné z nejlepší kávy na světě, tak dát si kávu po obědě někde v baru nebo restauraci na ulici je skoro nemožné? Úplně normálně Vám řeknou, že došla, nebo dostanete rozpustný nescafe do hrnku 😃
Vybaví se vám film „Kokosy na sněhu“ ?? Bob, se kterým jamajčané obsadili ve skutečnosti 25. místo na olympiádě v Calgary v roce 1988 (ne jak známe z filmu, že útočili na 2.místo) 😃, najdete na letišti i s fotkami skutečných reprezentantů.
Nebo třeba to, že ačkoliv ve vzduchu na každém kroku cítíte marihuanu, a na Jamajce ji koupíte legálně úplně všude, tak v dnešní době vám pouliční prodavači nenabídnou jen jí, ale i hash, extázi a dál jsme ani nechtěli vědět co dalšího. Dokonce vám ti týpci nabídnou, že za 100$ vám to pole marjány ukážou.
Pojďte tedy s námi, alespoň tady v článku, procestovat perlu Karibiku.
Levné letenky byly tentokrát dostupné od společnosti Eurowings z Mnichova za cenu cca 7tis. Samozřejmě pokud chcete cestovat s kufrem, objednat si jídlo, sedadla atd., cena za letenku se navyšuje. Přímý let do Montego Bay trval 11hodin.
Vyletěli jsme skoro s dvouhodinovým zpožděním. Něco málo jsme cestou dohnali, ale i tak, místo plánovaného příletu v 15hod, jsme přistáli v 15:30.
Ten den jsme měli v plánu se jednak ubytovat, a pak udělat i malý průzkum nejbližších pláží. Netušili jsme ale, že strávíme na letišti ještě další dvě hodiny kvůli vstupním formalitám.
V letadle nám dali vyplnit dva formuláře, které se odevzdávají na imigračním na letišti.
Tady jedna rada 👉 Až vystoupíte z letadla, upalujte rovnou k přepážkám na imigrační. Po levé straně jsou nějaké automaty, kde se lidé registrovali, ale zřejmě jen místní. U imigračních přepážek bývají šílené fronty, proto je nejlepší tam být co nejdříve. Představte si, že před vámi ve frontě stojí lidé z celého letadla a to bývá kolikrát i třista lidí a fungují třeba jen tři přepážky. My ve frontě stáli přes dvě hodiny.
Schválně jsme si vybrali úbytko v pěší vzdálenosti od letiště, abychom nemuseli utrácet za taxi, takže než jsme došli do hotelu a než nás ubytovali, byla už tma. Stejně nás v tu chvíli zajímala hlavně sprcha a postel. Když připočtu 6-ti hodinový posun času, měli jsme vlastně půlnoc a tím, že jsme kvůli dojezdu do Mnichova vstávali už po třetí ráno, tak jsme na tu postel vlastně měli i nárok 😃
Celý resort, El Greco, ve kterém jsme bydleli, leží na kopci a má krásný výhled jak na Montego Bay, tak na bílé pláže karibského moře. Vybrali jsme tenhle resort záměrně. Jednak nebyl přímo v centru města, nebyl na rušné silnici a věděli jsme, že na pláž, odtud vede výtah. Jinak bychom museli jít na pláž aspoň 20min než slezeme z toho kopce, na kterém jsme bydleli. Vyspali jsme se krásně do růžova a vydali se na první jamajskou snídani. V restauraci na terase jsme měli na výběr buď z domácí jamajské, nebo z americké snídaně. Typická jamajská snídaně, která se skládala ze solené sušené tresky, nezralého vařeného banánu, vařeného yam, knedlíčku, nebo vlastně noku, vařeného zelí a smaženého plantainu (velký banán) nás vůbec nenadchla. Dali jsme si americkou. Vejce na způsob jaký chcete, my dali omeletu se sýrem, francouzský toust, normální toust nebo lívance, my dali lívance a k tomu mistička javorového sirupu. Dále ovoce (meloun, ananas, papaya), džus, voda a káva. Najedli jsme se dostatečně. A hurááá k moři. 
V ceně úbytka jsme měli i jeden vstup na pláž Doctor’s Cave Beach zdarma, jinak se platí 7$. Sjeli jsme výtahem z 13.patra dolů. Pláž byla hned přes ulici.
A teď nastala ta pravá Jamajka.. Omamná vůně marihuany, kterou na ostrov dovezli Indové v roce 1845, je cítit všude. Jamajčané rychle pochopili, že prodejem marihuany a hašiše dokážou z kapes cizinců vytáhnout spoustu dolárků. Vůbec se nedivíme, že Jamajka ve světě získala reputaci „zhulená“ země. Než jsme v tom provozu přešli silnici, dostali jsme minimálně třikrát nabídku od projíždějících řidičů na odvoz kamsi, a od postávajících černochů na chodnících nabídku k nákupu marihuany, ať už v podobě balíčku sušené, nebo hotového jointa, nebo koláčku, nebo dokonce vás na ten “zelený ráj” odvezou se podívat.
“No problem man, don´t look at the police, it legal in Jamaica.”
Konečně jsme byli na pláži.
Pláž Doctor´s Cave Beach patří k nejlepším plážím v Montego Bay. Je tu jemný bílý písek a průzračně čistá azurová voda. Je tu i veškeré vybavení včetně restaurace, plavčíků, kteří vás i zadarmo vybaví potápěčskými brýlemi se šnorchlem, kavárny, sprchy, převlíkárny i záchody. Za dolary si koupíte i lehátka, i slunečník. Prostě full servis. Za vstupné 7$ neberte to. No a my to měli zadarmo tak jsme zůstali až do večera. Cestou zpátky k výtahu jsme opět absolvovali milióny nabídek na tu jejich “gandžu” Jediný co jsme si koupili, bylo ovoce u jedné místní babičky, která měla v košíku něco málo ze svojí zahrádky. Ochotně nám pojmenovala co tam vlastně má a my se rozhodli pro Applestar, jablko, který jako jablko nechutná a Chico, který zase chutná jako hruška, ale jako hruška nevypadá. 😃
Západ slunce z terasy našeho resortu byl nádherný. Dali jsme si koktejl a shlíželi dolů na osvětlené Montego Bay. Zůstali jsme i na večeři. Konečně jsme mohli ochutnat to jejich slavné Jerk Chicken. A co to vlastně je? Jde o speciální úpravu masa, které se nejprve naloží do speciálního koření a poté se pomalu griluje nad ohněm až je skoro uzené, a podává se v kořeněné jamajské omáčce s rýží s černými fazolemi. My jsme tedy neměli kuřecí jerk, ten v naší restauraci nepodávali, ale ochutnali jsme jerk vepřový. Abych pravdu řekla, nijak nás to nenadchlo. Masíčko bylo teda jako dort a koření hezky ladilo, ale že bych si to dala ještě jednou, to asi ne. Možná to bylo tím, že to nebylo to chicken 
Tak uvidíme, ještě asi zkusíme.
Je další den. Opět si dáváme americkou snídani na terase. Shlížíme při tom dolů k moři a rozhodujeme se co dnes…
Montego Bay je vlastně záliv, a kolem něj se tohle stejnojmenné město rozkládá. Kryštof Kolumbus ho nazval El golfo de buen tiempo – Zátoka dobrého podnebí. Později ji Španělé pojmenovali Tučná zátoka a stala se hlavním lodním přístavem pro dopravu cukru a banánů. Je to jedno z největších měst Jamajky a také letovisko, kam míří turisté z celého světa. A je to tu také znát. Jako celá karibská oblast, i Jamajka je proslulá nádhernými plážemi s průzračným mořem, bílým pískem a palmami vinoucími se podél celého pobřeží. Nejkrásnější pláže se táhnou kolem Montego Bay a podél letoviska Negril, pravidelně dokonce vévodí světovým žebříčkům nejkrásnějších míst ke koupání. Mo-Bay, jak mu zkráceně říkají, se pyšní hned několika plážemi. K nejlepším plážím se řadí právě pláž u plážového klubu Doctor´s Cave Beach Club, u které jsme byli předešlý den. Rozhodli jsme se, že půjdeme kolem pobřeží směrem do centra k přístavu a na nějaké pláži zůstaneme. Opět jsme tedy sjeli výtahem na ulici, opět na nás zaútočila ta vůně marihuany a opět nás obklopilo množství místních nabízející trávu nebo odvoz kamkoliv.. Za neustálého odmítání, a pro ty, co nám nerozuměli, i vizuelním kroucením hlavy, ze strany na stranu, jsme zdárně prošli asi 100 metrů rušnou ulicí až k Margaritaville Montego Bay, klubu, odkud se pořádají výlety katamaránem a mají super klouzačku z baru rovnou do moře. Tam už bylo trochu volněji a ubylo i vtíravých černochů. Začínal tu park, dokonce tu byl altánek, kde se zřejmě místní komunita schází na mši, když jsme šli kolem, krásně zpívali…
A začínají tady i místní veřejné pláže. Jsou tři za sebou. One Man Beach, Aqua Sol Theme Park, Closed Harbour Beach Park. Na první jsme zůstali skoro celý den, druhou jsme museli obejít, protože byla oplocená a zavřená a na třetí jsme zůstali na západ slunce.
Do hotelu jsme došli za tmy. Dali si sprchu a chtěli jsme si dojít do baru na koktejl, když najednou zvoní telefon… “Sir, you didn’t tell us you’re prolonging your stay.” Nastala chvíle ticha. Chvíli jsme přemýšleli co je dnes vlastně za den. Pak jsme se začali strašně smát. No vlastně to nebylo vůbec k smíchu, naúčtovali si za tu jednu noc i s přirážkou 100$. Nějak jsme to prostě popletli a měli jsme zafixováno, že odjíždíme v pondělí. I auto jsme si vlastně domlouvali až od pondělka, abychom měli čím do Negrilu odjet. Vlastně už dnes jsme tam měli spát. No a tím se dnešní noc stala nejdražší nocí v našich dosavadních cestách. 150$.
Je pondělí ráno, my jsme sbalili batůžky, dali si nejdražší snídani na světě, vrátili klíče a šli jsme sehnat auto. Neviděli jsme v tom problém, google maps ukazoval, že dole na ulici jsou asi tři půjčovny. Sjeli jsme si naposledy hotelovým výtahem dolů (nejdražším výtahem podotýkám..) a samozřejmě jako vždy za neustálého odmítání čehokoliv a kroucením hlavy jsme došli k půjčovně. Za hodinku už jsme měli auto a frčeli jsme si to ven z města. Chtěli jsme, teda, aby to tak bylo. Auto jsme sice za hodinu měli, ale s tím frčením už to nebylo tak slavný. Projet centrum Montega nebylo zas tak jednoduchý. Dvouproudé silnice se změnily v chaos. Místy byly i čtyři auta vedle sebe a mezi nimi se proplétaly skútry i chodci. Nejenže se jezdí vlevo, ale do zatáček se troubí, ne bliká… Semafor, nesemafor, červená nečervená, kdo dřív přijede, ten prostě jede. Neuvěřitelný, to jsme ještě nezažili. Kam se hrabou řidiči v Itálii…
Trvalo snad hodinu a půl než jsme konečně vyjeli z města. Naším cílem byl Rose Hall Great House. Je to impozantní dům z konce 18. století, který prošel rozsáhlou rekonstrukcí v šedesátých letech 20. století. A v současné době je to hlavní atrakce díky svému spojení s legendární bílou čarodějnicí Rose Hall Annie Palmerovou. Podle legendy, “bílá čarodějnice” zavraždila tři manžele kvůli majetku. Nakonec ale byla zabita otrokem, který ji uškrtil a pohřbil do hluboké jámy. Její duch prý bloudí po domě i pozemcích dodnes.. No my jí nepotkali. Do domu jsme nešli, výše vstupného (25$) a ubíhající čas nás odradil. Udělali jsme pár fotek a jeli dál.
Rafting on the Martha Brae, to byl náš další cíl…
Bambusový rafting po řece Martha Brae, kde pracuje asi 80 kvalifikovaných průvodců, fakt doporučujeme. Splav, dlouhý cca 3 mile, trval asi 1 hodinu a cena za raft je 65$. Pokud jde o raft, je asi 30 stop dlouhý a je pohodlný. Sedí se vzadu na vyvýšeném sedadle s opěradlem. Cestou budete proplouvat džunglí, kapitán Vás zahrne informacemi o řece i její legendě, ale i Vás nechá kochat se okolní krásou a poslouchat v tom zvláštním tichu zvuky džungle. Většina z těch kapitánů jsou zruční řemeslníci a nabízí k prodeji své výrobky jako suvenýry. I my si nakonec koupili krásně vyřezávanou misku z kokosového ořechu.
Jméno řeky Martha Brae, pochází z legendy o Martha Braeové, čarodějnici, která byla mučena španělskými osadníky, aby prozradila umístění skrýše zlata ukrytého kdesi v jeskyni podél řeky. Poté, co prozradila, kde zlato je a dovedla Španěle do jeskyně, změnila směr řeky, zabila Španěly a zablokovala jeskyni, kde je zlato prý schované dodnes. 😃
Bylo kolem třetí, nějak se nám to tu protáhlo. Museli jsme mazat dál. Chtěli jsme se ještě zastavit v jedné vyhlášené restauraci, kde prý dělají ty nejúžasnější humry na Jamaice. A pak nás čekala asi dvouhodinová cesta do Negrilu. To by nebylo tak hrozný, kdyby jsme nemuseli zase přes Mo-Bay. Opět ten městský chaos a tentokrát umocněný ještě tmou.
Na Jamajce jsou špatné, neudržované silnice bez krajnic. Někde silnice prostě i chybí. Zlatá naše D1. Jamajští řidiči jezdí zuřivě až sebevražedně, divné, že jsme cestou ani jednou neviděli žádnou bouračku. Dopravní předpisy se tu totiž příliš nedodržují. Řidičský průkaz můžete mít už v 16-ti letech, ale docela by mě zajímalo, jak skládají ty zkoušky…😃😃😃
Projet Mo-Bay nám trvalo opět hodinu. Do Negrilu, do úbytka, jsme dojeli až po sedmý večer. Těšili jsme se do postele..
NEGRIL
Je úterý ráno, a prší. Jsme tu vlastně o den později, než bylo původně v plánu. A jelikož v pátek odjíždíme zpět směr Montego, musíme naše plány trošku pozměnit. Chtěli bychom navštívit rumérii, alespoň jeden vodopád a samozřejmě projít tu opěvovanou 7-mi mílovou pláž, u které bydlíme. Tím, že prší, je program na dnešek daný. Prozkoumáme Negril. Vlastně ani nevíme jak to za zdmi resortu vypadá, protože jsme přijeli za tmy. Sotva jsme vyšli před bránu, opět se nás ujímá místní jamajčan lačný našich dolárků. Oni jsou fakt neodbytní… Měl skútr, který startoval nožem a moc mírumilovně nevypadal. Mysleli jsme, že když mu řekneme, že jdem jen přes ulici na jídlo, že odjede. A co myslíte???? Šel doprostřed silnice, zastavil provoz v obouch směrech abychom mohli přejít. Pak nás směroval do restaurace, kde možná by za nás dostal nějakou provizi. Když jsme mysleli, že odjel, z restaurace jsme odešli. Byla mexická, my stejně chtěli jamajskou. A co myslíte??? Byl zase u nás.
Když jsme mu vysvětlili, proč jsme tam nezůstali, dovedl nás do jejich místní restaurace. To nechcete vidět jak vypadala, ale jídlo bylo výborné. Dali jsme si jerk fish a jerk chicken se spoustou rýže s červenou fazolí. Pak jsme byli svědky jejich ostré hádky, kde jsme se fakt báli… Hádali se zřejmě proto, že nás bělochy vzal na jejich jídlo. Aspoň něco takovýho jsme z tý jejich hatmatilky pochopili… Zaplatili jsme posledníma drobnýma, poděkovali jsme a opravdu jsme už chtěli pryč.
Sice pořád pršelo, ale přece nebudeme sedět doma. Chtěli jsme na pláž. Týpek se skútrem nám opět ochotně ukazoval cestu. No a co myslíte??? No jasně, chtěl přece zaplatit za svoje služby. Když jsme mu řekli, že nemáme peníze, začal být docela agresivní. Nakonec se nám ho podařilo přesvědčit, že ráno od nás peníze dostane a že si jeho služeb vážíme. Přeci jen měl ten nůž a ví kde bydlíme… Byl to teda zážitek. Jdeme si zlepšit náladu na pláž. Je krásná, sice pod ocelově šedým nebem to není úplně ono, ale je tu bar a berou tu platební karty 😃 😃 🍹🍹🍹 Zůstali jsme tu do večera. Nevím jestli proto, že tu měli dobrý drinky, nebo proto, že jsme se báli vylézt zase na ulici….. Asi obojí.
Je středa, je krásně a jede se na výlet.
Jdeme na pláž dát si snídani a koho nevidíme.. Náš neodbytný jamajčan. A pěkně zkouřenej.. Sotva vidí. No, ale nás vidí.. Dostává od nás tu slíbenou provizi. Fakt se chová jak prase. Peníze hází na zem a říká nám něco ve smyslu, že není žádný pasák a další jsme mu moc nerozuměli. Nechce nás vůbec nechat odejít, už se rozhlížíme, kdo by nám mohl pomoct, když konečně sbírá svý peníze, startuje nožem a odjíždí.. Rychle odcházíme do bezpečí resortu na snídani. Káva nás uklidní a už krásně plánujeme dnešní den. Na začátek si dáme rumérii a pak to spláchnem ve vodopádu..
APPLETON ESTATE Born From The Heart Of Jamaica
Jamajka je proslulá po celém světě výrobou nádherně bohatých, aromatických a chutných rumů. Appleton Estate je nejstarším jamajským rumem. První známá dokumentace produkce tohoto rumu je datována roku 1749. I když první zmínky byly již v roce 1655. Nyní je mistrem blenderem této rumérie Joy Spence. Je první ženou, která bude jmenována Master Blender na světě. Loni, v lednu 2018, bylo otevřeno nové návštěvnické centrum. Měli jsme štěstí, sotva jsme přišli, akorát začínalo další kolo prohlídky. Spolu s námi přijel i zájezd anglicky mluvících důchodců. Najednou jsme byli popostrkovaní dovnitř, dostali jsme ID náramky na ruku a pak rovnou k baru, kde nám už nalívali koktejl. Tak super. Ani po nás nechtěli vstupný. 😃 No tak to jsme se přepočítali. Najednou se udělal mumraj a nastalo velký přepočítávání. Důchodci zjistili, že jich je o dva víc než zaplatili 😃😃😃 Našli nás. Sebrali nám ID pásky, samozřejmě jsme museli zaplatit a dostali jsme ID pásky jiné barvy. Za 30$ dostanete uvítací koktejl (výběr ze dvou druhů), pak se pomalu přesunete, za postupného vyprávění o historii této rumérie do kina, kde shlédnete film o výrobě rumu. Pak následuje interaktivní, prohlídková trasa historií Estate a praktická ukázka procesu výroby rumu z cukrové třtiny. Postupně ochutnáte produkty z různého stádia výroby, jako čerstvou cukrovou třtinu, sirup, melasu… No a nakonec to nejlepší: Ochutnávka, vedená profesionálně vyškolenými odborníky na rum. Bylo to super, DOPORUČUJEME…
Bylo už kolem třetí a my jsme se, lehce oruměný, (teda jen já, Matěj chudák řídil) přesunuli o zhruba 20km dál, k vodopádům YS Falls. Patří k nejkrásnějším na Jamajce. Vstupné tu mají 19$. Měli jsme štěstí, chytli jsme poslední vyhlídkový Jitney Tractor 🚜 k vodopádům. Veřejnosti to tu bylo otevřeno v roce 1992. Je to přírodní atrakce, kde uvidíte sedm vodopádů, z nichž několik kaskádovitě přechází do přírodních bazénů a to všechno je obklopené nádhernými kvetoucími keři. Nejhlubší z bazénů má hloubku 4 metry. Když vyjdete po dřevěné stezce nad nejvyšší vodopád, můžete nad vodopády přeletět na ziplinu. My měli smůlu, už tam měli zavřeno. Zhoupli jsme se do jednoho z bazénků aspoň na laně. Říká se, že pokud máte štěstí a vodopády zrovna nejsou plné lidí, připomíná toto místo ráj na zemi. Pro nás tedy takovými byly… Odjížděli jsme posledním Jitney. U pokladen byla ještě otevřená restaurace, tak jsme si dali zase nějaký jerky, pustili jsme drona, abychom viděli jak to vypadá shora a pak vyrazili domů. Na západ slunce jsme se ještě stihli zastavitu moře, v ústí řeky Blackriver.
Čtvrtek.
Dnes je v plánu plážing. Ale nemyslete si, že se budeme jen válet. Seven Miles Beach je výzvou. Je největší a nejznámější pláží Negrilu. Je to městská pláž, dlouhá asi 12 kilometrů. Na pláži nechybí ani hotely a turistické komplexy, ani restaurace a ani bary. Ty nám celou cestu krásně zpříjemňovaly. Sprchy a převlékárny jsou hned v severní části pláže. Měli jsme celý den a prošli jsme jí celou. Tam i zpátky. Dokonce jsme i zmokli, ale ten tropický deštík byl moc příjemný. Sice i tady bylo pár dotěrných jamajských nabízečů čehokoliv, ale dařilo se nám je odrážet 😃 Dokonce jsme i koupili jeden krásný náramek ze zelenomodrých kamínků… U resortů se soukromou pláží na ně nenarazíte, ale ani si tady nesednete. Mají vlastní plážovou ochranku a protože tu zřejmě hosté mají vše all inclusive, nedáte si tu ani kávu v místním baru, protože je jen jejich.
Normálně vás slušně vyhodí… No nakonec jsme jednu našli a pozdní odpolední kávu jsme si dali. No vlastně jsme si dali ještě večeři a ještě desert. Bylo příjemné se na chvíli posadit… Den končí, nohám jsme dnes dali pořádně zabrat, tak snad se zítra na ně postavíme. To chození v písku je fakt docela namáhavý…
Pátek, den odjezdu
Po ranní kávě jsme si sbalili batůžky a kolem desáté vyrazili směr Montego Bay. Kolem poledne jsme tam měli vracet auto. Všechno proběhlo fajn, cesta byla rychlejší než jsme mysleli, tak nám zbyl čas podívat se na pláž těsně vedle letiště. Dead End Beach. Je to krásná malá pláž a nikdo tam nebyl. Chtěli jsme vidět aspoň jedno letadlo co bude přistávat. 20 minut a stále nic. Už jsme skoro nasedali do auta, když jsme ho v dálce uviděli. Běželi jsme na pláž, abychom byli co nejblíže a pocítili sílu toho stroje. A byla to fakt síla. Jen co dosedlo, už nalítávalo další a další… Nádhera.
Teď už zbývalo jen vrátit auto a najít si nějakou zábavu než jsme museli být na letišti. V půjčovně byli super, nabídli nám odvoz na letiště, chtěli jsme odmítnout, protože jsme ještě chtěli zůstat chvíli na pláži, ale oni byli ochotní nás odvézt i potom. Domluvili jsme si termín a šli se rozloučit s mořem. Zamířili jsme na naši známou Doctor’s Cave Beach. Byla nejblíž a hlavně tam byli sprchy. Užili jsme si poslední hodiny na jamajském slunci, poslední jamajský jerky a kolem druhé jsme mazali do autopůjčovny na slíbený odvoz. V 16:30 nám letí přímý spoj do Mnichova. Čeká nás asi desetihodinový let. Tak sbohem Jamajko…
Comments (1)
Kraasny :*